Původ astrologie
Dosud ne zcela jednoznačně zodpovězenou otázkou zůstává její původ.
Za její kolébku bývá někdy považována Babylónie, jindy Egypt, Indie, Čína a
někdy dokonce předkolumbovská Amerika.
Migrační domněnka, podle níž se toto učení šířilo z jednoho původního centra postupně do dalších částí světa,
je však značně pochybená. Zdá se pravděpodobnější, že základny astrologie byly založeny nezávisle, a tudíž i poněkud odlišně,
v různých starověkých civilizacích, a to přibližně ve stejné době.
Zatímco někde došlo posléze ke splynutí a prolnutí původních variant prvotního stadia astrologie,
jinde zjišťujeme podstatné rozdíly v pojetí a naprosto osobitá řešení ještě dnes.
Astrologie je prastará nauka, která byla pěstována v Indii, Číně, starém Egyptě a zejména v chaldeji, později v Řecku a Římě;
po období úpadku vzkvetla v období renesance.
První systematickou učebnici astrologie sepsal slavný řecký astronom, původem z Egypta, Klaudios Ptolemaios (II. stol. po Kr);
je zkráceně zvána Tetrabiblos (Čtyři knihy o astrologii).
Zmiňuje se o tom, že Egypťané spojovali astronomické předpovědi s lékařstvím, a chápe astrologii kauzalisticky,
tj. jako působení hvězdných sil na lidskou konstituci, která pak předurčuje jedince k určitému vývoji,
jenž je však určován i dalšími činiteli. Z kauzalistického pojetí astrologie se ve XX. stol. vyvinula tzv.
kosmobiologie či astrobiologie.
Skutečná astrologie se opírá se o přesné astronomické výpočty.
Její vazba k astronomii byla vždy velmi těsná, ve své podstatě astronomie vzešla z astrologie.
Astrologie staví na předpokladu, že existuje odraz makrokosmu v mikrokosmu a že mezi těmito sférami je vnitřní spojitost.
Od začátku v sobě nesla exaktní jádro v podobě matematických výpočtů poloh nebeských těles a jejich průmětů do plošného obrazce -
horoskopu.
To vyžadovalo přinejmenším určitou úroveň vzdělání.
Nemohl se jimi zabývat kdejaký prosťáček.
Hlavní znaky astrologie se tak zformovaly už do třetího století našeho letopočtu.
Z řecké astrologie se vyvinula konzervativní forma astrologie indické a ta se značně odlišuje od klasické,
tedy zejména astrologie evropského typu. Hlavní rozdíl lze nalézt v určení výchozího bodu horoskopu,
od kterého se pak počítají jednotlivá znamení zodiaku.
Rovník a ekliptika spolu svírají konstantní úhel a z tohoto důvodu dochází dvakrát za rok k tzv. rovnodennosti,
což je den, který má stejnou délku, jako noc.
Jarní rovnodennost nastává okolo 21. března a právě od tohoto datumu odvozuje klasická astrologie svůj začátek,
nultý bod znamení Vodnáře. Od tohoto dne se tedy počítá dalších dvanáct znamení zodiaku a Slunce vstupuje do znamení
prvního, tedy Berana.
Jev zvaný precese rovnodennosti však způsobuje, že nultý bod Vodnáře není stálý a
posouvá se za 72 let o jeden stupeň. Celý cyklus pak trvá cca 26 000 let.
Tomuto uspořádání se říká tropický zodiak, kdežto indická astrologie zůstala u siderického, neboli hvězdného zodiaku.
Znamená to, že v současné době se oba astrologické směry rozchází prakticky o jedno znamení.
Pokud půjdete jako Vodnáři k indickému astrologovi, určí vám, že jste se narodili z jeho pohledu v Rybách.